Clio zastupuje automobilku Renault ve třídě malých vozů už od roku 1990 a za tu dobu si jeho dvě generace získaly slušnou pověst i oblibu u zákazníků. Nové Clio znamená velký evoluční skok. Je opravdu tak dobré a dokáže konkurovat i vozům o třídu výš?

Nové Clio se představilo letos ve Frankfurtu a spolu se svým největším rivalem, Fiatem Grande Punto, vzbudilo veliký zájem a množství chvály. Není pochyb o tom, že oba vozy posunují třídu malých automobilů o kousek dál. Konkrétně Clio, které má v dobývání trhů před Puntem náskok, je ve srovnání s dosavadním modelem o 21 centimetrů delší. Rozvor se protáhl o plných 10 centimetrů a bez tří milimetrů je stejný, jako rozvor nové Octavie, která je často řazena o dvě třídy výš. Podobným problémem se zaškatulkováním do jednoho segmentu jako Octavia bude pravděpodobně "trpět" i Clio - rozvorem patří jednoznačně do nižší střední třídy, možností výbavy ještě o třídu výš a ve třídě malých vozů zůstává nabídka motorů a částečně i ceny (alespoň co se evropských konkurentů týče).

Srovnání Renaultu Clio s vybranými konkurenty

	Renault Clio	Ford Fiesta	Škoda Fabia	VW Polo
Motor	1,4 16V	1,4 16V Duratec	1,4 16V 74kW	1,4 16V 74kW
Max. výkon (kW (k)/ot./min)	72 (98)/5700	59 (80)/5700	74 (100)/6000	74 (100)/6000
Max. točivý moment (Nm/ot./min)	127/4250	124/3500	126/4400	126/4400
Zrychlení 0-100km/h (s)	11,3	13,2	11,5	10,9
Max. rychlost (km/h)	183	168	185	188
Průměrná spotřeba (l)	6,6	6,7	6,6	7,0
Rozměry (mm) délka: výška: šířka:	3986 1707 1496	3916 1683 1463	3970 1646 1451	3916 1650 1467
Rozvor (mm)	2575	2486	2462	2465
Min/max zavazadlový prostor (l)	288/?	284/947	260/1016	270/1030
Cena v základní výbavě (Kč)	372 600	343 400	353 900	373 600

Karosérie

Designem je Clio typický Renault, i když jeho tvary nejsou tak odvážné, jak jsme u této značky v poslední době zvyklí.

Téměř čtyři metry dlouhé Clio má dle mého názoru velice povedený design. Proporce jsou vyvážené a Clio působí elegantně i robustně zároveň. Odvážní designéři Renaultu zřejmě nedostali tolik volnosti jako při tvorbě větších modelů. Clio sice nepostrádá některé charakteristické prvky značky, například vyboulené víko zavazadlového prostoru, jejich provedení je ale mnohem decentnější. Clio

 tak má šanci zalíbit se i těm, kterým se originální tvary ostatních modelů nelíbí. Stylem má nové Clio z aktuálních modelů Renaultu nejblíže k mini MPV Modus. Stejně jako většina nových kompaktních vozů, i nové Clio má výrazně klenutou střechu, jejíž vrchol je nad předními sedadly, odkud se svažuje až k pátým dveřim. Auto tak působí dynamičtěji zvenčí a prostorněji uvnitř. Nevýhodou je naopak částečné omezení výhledu vnitřním zpětným zrcátkem a méně místa nad hlavami cestujících na zadních sedadlech.

 

Velice pohodlné nastupování zajíšťují především rozměrné přední dveře. Dvojice zadních dveří nabízí sice o něco skromnější úhel otevírání a meniší vstupní otvor, ale i díky velkému rozvoru je přístup k zadním sedadlům v dané třídě nadprůměrně pohodlný. Při zavírání dveří se kromě decentního klapnutí nedočkáte žádných nepříjemných zvuků. Dobrý je i přístup do zavazadlového prostoru, i když spodní hrana dveří by mohla být o pár centimetrů níže. Páté dveře se otevírají hodně vysoko, takže při manipulaci s nákladem se nemusíte bát boulí na hlavě. Malé postavy se ale při jejich zavírání protáhnou, možná si i povyskočí.

Ještě si neodpustím připomínku k tlačítku otevírání zadních dveří. To je umístěné v dost úzké štěrbině mezi nárazníkem a spodní hranou dveří. Pokud nemáte prsty baculaté jako kupec, sedlák a řezník Krkovička, bez problémů se k tlačítku dostanete. Problém ale může nastat v zimě, když budete chtít otevřít v rukavicích a přes vrstvu namrzlého sněhu na nárazníku. Problém by naopak neměl nastat při zamykání. Pokud je auto vybaveno kartou místo klíče, kromě tlačítek na klikách můžete k uzamčení vozu použít i tlačítko vtipně schované uprostřed znaku automobilky na pátých dveřích.

 

+ vzhled

- vyšší nákladová hrana zavazadlového prostoru

 

Interiér

Interiér je dostatečně prostorný, jen slova chvály zaslouží příjemně tvrdá sedadla.

Testované Clio se chlubilo nejvyšším stupněm výbavy privilege, ve které nejvíce vyniká na pohled příjemný a elegantní interiér. Kombinace tmavě šedých a béžových plastů s hliníkovými detaily navozuje pocit luxusu. První drobný nedostatek se ale projeví už při zavírání dveří. Madlo je příliš vpředu, takže se řidič i spolujezdec musejí naklonit hodně dopředu a kvůli malé páce vynaložit k zavření dveří více síly, než by bylo nutné. Najít pohodlnou polohu za nastavitelným volantem pomáhá i výškově stavitelné sedadlo řidiče (standard kromě nejslabší verze motoru 1,2). V našem případě mělo sedadlo řidiče i nastavitelnou bederní opěrku a výšku sedadla mohl měnit i spolujezdec. Na adresu sedadel budu ještě chvíli pět chválu. Jsou příjemně tvrdá, opěrka hlavy jde nastavit dost vysoko, což kupodivu nebývá u mnoha aut samozřejmostí a sedák i opěrák jsou dostatečně dlouhé. A hlavně - ani po dlouhém pobytu v autě mě nebolela moje originálně tvarovaná záda, což se mi snad ještě u žádného jiného auta nepoštěstilo. Dostatek pohodlí si užijí i cestující na zadních sedadlech. Vzhledem k velikosti rozvoru není vnitřní prostor sice nijak ohromující, což je i daň za bezpečnost posádky (5 hvězdiček v crashtestech EuroNCAP), ale ve třídě malých vozů rozhodně patří na vrchol.

 

 

Palubní deska je přehledná a příjemná na pohled, zvláště pak v nejvyšším stupni výbavy Privilege.

Pojďme se blíže podívat za volant. Přístrojová deska je přehledná, mezi dvěma analogovými budíky je displej palubního počítače, který informuje o všech podstatných věcech (celkové a denní počítadlo ujeté vzdálenosti, spotřeba, průměrná rychlost, příští návštěva v servisu, atd.). Náš vůz byl vybaven i systémem kontroly tlaku v pneumatikách, jehož displej je hned pod displejem palubního počítače a kromě nedostatečného tlaku v pneumatikách upozorňuje i na otevřené dveře. Třetí displej je uprostřed palubní desky a zobrazuje informace z audiosoustavy a venkovní teplotu. Všechny ostatní ovladače jsou poruce a i ovládání na volantu je poměrně intuitivní. Protože normálně nejsem hýčkaný automatickou klimatizací, musel jsem si chvíli zvykat na ovládání ventilátoru a topení tlačítky, namísto klasickými otočnými ovladači, které jsou podle mě přehlednější a při jízdě jim nemusíte věnovat tolik pozornosti.

A jak je na tom Clio s úložnými prostory? Zavazadlový prostor má objem 288 litrů a díky téměř rovným bočním stěnám je dobře využitelný. Pod jeho podlahou najdeme místo rezervního kola pouze nářadí. Rezerva je umístěna na choulostivém místě vespod auta. Sklopením sedadel se dá zavazadelník podstatně zvětšit, ale uprostřed vzniklé ložné plochy zůstane asi deset centimetrů vysoký schod. Manipulaci se zadními sedadly usnadňují šikovně řešené opěrky hlavy, které mohou zůstat na svých místech. Dalších odkládacích prostor v kabině není mnoho. Kromě veliké přihrádky před spolujezdcem jsou k dispozici poměrně velké kapsy ve dveřích a malá polička s držáky pití před řadící pákou. My jsme měli k dispozici i příplatkové šuplíky pod předními sedadly.

 

Zavazadlový prostor nabízí v základním uspořádání 288 l. Po sklopení zadních sedadel zůstane na jeho dně asi 10 cm vysoký schod.

Všechny materiály použité v interiéru jsou kvalitní a i zpracování je na velmi dobré úrovni. Několik nedostatků se ale přeci jenom najde. Než se za chladného počasí auto zahřeje, plasty uvnitř občas vydají nějaký ten pazvuk. Téměř pořád pak klepal kryt pod volantem, na kterém jsou umístěné sdružené ovladače, navíc již moc nefungovalo tlačítko zesilování rádia pod volantem. Doufejme, že tyto drobné vady na kráse jsou jen dětskou nemocí prvních vyrobených kusů. Detailem, který u Renaultu ne a ne vyrobit přesně, je plastová trojúhelníková výplň mezi rámem předních dveří a sklem (z druhé strany vnějších zpětných zrcátek). Co kus, to originál, ale je pravda, že lícování je oproti starším Renaultům už o něco lepší. Vzhledem k výše popsanému je ale uvnitř překvapivé ticho i při jízdě po "kočičích hlavách".

 

 

+ dostatek prostoru

+ pohodlná sedadla

+ dobré odhlučnění interiéru

+ přehledná a hezká palubní deska

- příliš vpředu umístěná madla předních dveří

- po sklopení zadních sedadel nevznikne rovná plocha

 

Jízdní vlastnosti

Jízdní vlastnosti jsou asi nejsilnější zbraní Clia, náklony v zatáčkách jsou minimální (tady je náklon při jízdě po třech kolech).

Jízdní vlastnosti jsou jednou z nejsilnějších stránek nového Clia. Už první generace si vysloužila chválu za zdařilou kombinaci pohodlí a jistého chování. Od té doby ovšem Clio hodně "přitvrdilo". To sice může zklamat zákazníky, kteří očekávají pověstné francouzské pohodlí, ale většinu řidičů velmi dobrý podvozek určitě potěší. V našem případě bylo tvrdé naladění ještě umocněno šestnáctipalcovými koly s nízkoprofilovými pneumatikami o rozměrech 195/50 R16. Standardně stojí Clio v závislosti na výbavě a motorizaci na patnáctipalcových kolech obutých pneumatikami 165/65 nebo 185/60. Testovaný vůz byl také nadstandardně vybaven kotoučovými brzdami i na zadních kolech, které se jinak podle ceníku dodávají jen s vypínatelným(!) systémem ESP (ten naše Clio nemělo).

 

 

Za zmínku stojí i systém "karta místo klíče", takže začnu s popisem svých dojmů z řízení Clia od samého začátku - od nastupování. Kartu stačí mít u sebe, například v kapse. Když se přiblížíte k autu, vezmete za kliku a dveře se odemknou. Obdobně můžete zamknout tlačítkem na klice. Po nasednutí můžete kartu zasunout do čtečky, nebo ji klidně nechat v kapse. Stačí, když je karta uvnitř vozu. Pak už jen zmáčknete spojku nebo brzdu a stisknete tlačítko "Start". Pokud nechcete nastartovat, ale třeba jen poslouchat rádio, podržíte tlačítko bez sešlápnuté spojky či brzdy. Ve výbavě jsme měli i dešťový a světelný senzor. Zajímavá technická vymoženost je ale dvousečnou zbraní. Svítím celý rok, takže po usednutí do auta a nastartování automaticky rozsvítím, na což jsem kvůli spolehnutí se na automatiku několikrát zapomněl. Funkce automatického rozsvěcení světel se ale dá vypnout. Za celý týden strávený s Cliem nepršelo, takže funkci dešťového senzoru jsem neměl možnost ověřit. Příjemnou a velice užitečnou vymožeností jsou přídavná světla umístěná vedle předních blinkrů, která se rozsvítí při otočením volantu na danou stranu a posvítí do zatáčky. Jednoduchá a účinná alternativa k natáčecím světlometům.

 

Motor 1,4 16V disponuje maximálním výkonem téměr 100 koní, ale svým charakterem v těžkém Cliu rozhodně neoslní.

Při samotné jízdě vyžaduje ovládání Clia opravdu minimum síly, což je někdy až na škodu. Osobně bych uvítal méně účinný posilovač, který trochu kazí dojem z jinak přesného řízení. Tužší by mohla být i spojka. Vzhledem k délce řadící páky jsou její dráhy příjemně krátké, ovšem samotné řazení je dost nepřesné. Brzdy jsou velice dobré, nevadnou ani při opakovaném prudkém brzdění. Snad jen brzdový pedál má zezačátku zbytečně dlouhý chod. Vyloženým potěšením je rychlé projíždění zatáček, při kterém se vnější kola "zakousnou" do oblouku jako karvingové lyže a auto pevně drží ve zvolené stopě. I agresivní jízdu zvládá podvozek v klidu a nechává si v záloze ještě nějaké rezervy. Dostat Clio na hranici možností chce opravdu hodně odvahy. Mě se to podařilo jen na parkovišti při jízdě mezi kužely. I při nedotáčivém smyku ale auto stále zatáčí požadovaným směrem, i když samozřejmě ve větším oblouku. Problémem nejsou ani rychlé změny směru. Tvrdé odpružení dovoluje Cliu jen minimální náklony. Jediným nedostatkem, který je ovšem do jisté míry dán charakteristikou odpružení, je mírné odskakování především zadních kol při rychlém průjezdu hrbolatou zatáčkou. V souvislosti s tím mě překvapila ještě jedna věc. Několikrát jsem při jízdě rovně a přejezdu nerovnosti jen dvěma bočními koly zaznamenal uskočení auta dostrany. Vždy ale bylo jen sotva znatelné, takže o nějaké záludnosti v chování auta se nedá mluvit.

Benzínová šestnáctiventilová čtrnáctistovka, která poháněla testované Clio, je druhým nejsilnějším zážehovým motorem v nabídce a musím říct, že mě tento motor trochu zklamal. Snese sice i jízdu v nízkých otáčkách a bez protestů zabírá už z volnoběhu, ale do 3000 ot./min. je jeho projev poněkud mdlý a schází mu chuť po otáčkách. Od 3500 ot./min. výrazněji ožívá a projevuje se i odpovídajícím zvukem, ale stále cítíte, že má s poměrně těžkým Cliem hodně práce. A to i přes velice "krátké" rychlosti. Při jízdě po dálnici na pětku rychlostí 130 km/h motor točí už 4100 ot./min, takže se nabízí myšlenka o šestém rychlostním stupni. Krátké odstupňování převodovky dovoluje držet při svižné jízdě motor v potřebných otáčkách, ale zvyšuje spotřebu. Ta se během celého testu ustálila na průměru 7,5 litru na 100 km, při sportovní jízdě se vyšplhala na rovných 9 litrů a extrémně šetrnou jízdou se mi podařilo dosáhnout hodnoty 5,7 litru na 100 km. Osobně bych z nabídky benzínových motorů volil 1,6 16V, který by nemusel mít s Cliem tolik práce, tudíž i spotřeba by mohla být o trochu příznivější. Základni motor 1,2 16V s výkonem 48 kW (65 k) nebo 55 kW (75 k) pravděpodobně svádí s hmotností Clia nerovný a předem prohraný zápas.

 

 

+ výborný podvozek s velkými rezervami

+ velmi dobré brzdy

+ "adaptivní" světlomety

- motor bez výkonových rezerv

- vyšší spotřeba paliva

 

Verdikt

Pro clio hovoří především vynikající jízdní vlastnost, dostatek prostoru, slušná výbava i přijatelné ceny, horší je to s nabídkou zážehových motorů.

Třetí generace Clia má všechny předpoklady navázat na úspěchy svých předchůdců a ve třídě malých automobilů patří na samý vrchol nabídky. Největšími přednostmi auta jsou velmi dobré jízdní vlastnosti, dostatek vnitřního prostoru a bohatá základní i příplatková výbava. Clio tak může plnit funkci skromnějšího rodinného auta a konkurovat i vozům nižší střední třídy. Ke cti modelu jsou i přijatelné ceny a výbava, která již v základu nabízí například ABS, čtyři airbagy, systém ISOFIX (uchycení dětských sedaček), centrální zamykání s dálkovým ovládáním, posilovač řízení, palubní počítač nebo výškově nastavitelný volant a sedadlo řidiče. Opomenout nelze ani vysokou míru pasivní bezpečnosti (5 hvězdiček v crashtestech Euro NCAP). Za největší nedostatek považuji nabídku zážehových motorů, které jsou dle mého názoru vzhledem k hmotnosti auta poddimenzované (kromě 1,6 16V). Drobné nedostatky lze najít i v kvalitě zpracování.

 

Výbava

Testované Clio bylo v nejvyšším stupni výbavy Privilege, který oproti základní výbavě obsahuje: kapsu na zadní straně sedadla řidiče a spolujezdce, okenní airbagy, elektrickou dětskou pojistku zadních dveří, dvoutónovou výstražnou houkačku, pack "LOOK" (adaptivní světla s odlišným designem, přední mlhovky, chromované kliky dveří), nastavitelné zpožděné zhasínání světlometů, reostatické (regulovatelné) osvětlení palubní desky, bodové světlo pro řidiče a spolujezdce, osvětlení nad zadními sedadly, osvětlení schránky před spolujezdcem, manuální klimatizaci, el. ovládaná a vyhřívaná vnější zpětná zrcátka, u řidiče asférické, ukazatel vnější teploty, el. ovládaná okna předních i zadních dveří, osvětlení zrcátek ve sluneční cloně řidiče a spolujezdce, madla nad zadními bočními sedadly s věšáčkem, zapalovač a přenosný popelník, výškově nastavitelné sedadlo řidiče s bederní opěrkou a výškově nastavitelné sedadlo spolujezdce, zadní sedadlo dělené v poměru 1:2, odkládací prostor na brýle nad sedadlem řidiče, odkládací zásuvky pod předními sedadly, rádio s CD přehrávačem 4x15 W s ovládáním pod volantem a odděleným displejem 4 reproduktory + 2 výškové.

Navíc jsme měli k dispozici bohatou příplatkovou výbavu: 16" litá kola LYRIA (18 000 Kč), metalíza (10 000 Kč), systém kontroly tlaku v pneumatikách (8 000 Kč), tempomat s omezovačem rychlosti (12 000 Kč), dešťový a světelný senzor (7 000 Kč), automatická klimatizace + vývody vzduchu k zadním sedadlům (10 000 Kč - rozdíl oproti manuální), karta místo klíče + hloubkově nastavitelný volant (20 000 Kč), koberečky (3 000 Kč), vyhřívaná přední sedadla (6 000 Kč), rádio 4x40 W CABASSE s integrovaným měničem na 6 CD (14 000 Kč). Celkem byla v autě příplatková výbava za 108 000 Kč.

 

Celý článek naleznete na www.lidovky.cz